Kdybych byla hezčí a trochu chytřejší,
Kdybych byla zvláštní, kdybych byla jak z časopisu,
Měla bych odvahu přejít ten vagon
A zeptala bych se Tě, kdo jsi
Sedáš si naproti a ani si nepředstavuješ
Že mám dnes na sobě svou nejkrásnější sukni
A když Tě vidím zívat a vytvářet obrazy na okně
Zalévají se moje panenky(oči)
Když se na mě podíváš, já se na Tebe podívám a vzdychám,
já zavírám oči, odcházíš pryč
sotva dýchám a jsem malinká
a začínám se třást
A tak jdou dny od pondělí do pátku
jako vlaštovky v básni od Becquera
od zastávky do zastávky
mezi námi přichází a odchází ticho
Když se na mě podíváš, já se na Tebe podívám a vzdychám,
já zavírám oči, odcházíš pryč
sotva dýchám a jsem malinká
a začínám se třást
A tehdy se stává, že se probouzí mé rty
koktavě vyslovuji Tvoje jméno
Asi si myslíš, co je to za hloupou holku
A chci umřít
Ale čas se zastavuje
přibližuješ se a říkáš
"Sotva Tě znám a už jsi mi chyběla"
každé ráno meškám přímý vlak a vybírám si tenhle
A už přijíždíme, můj život se změnil
tento zvláštní den 11.března
bereš mě za ruku a vjíždíme do tunelu
kde zhasíná světlo
Nacházím Tvůj obličej díky svým rukám
jsem odvážná, líbám Tě na rty
říkáš, že mě miluješ a já Ti dávám
můj poslední tlukot srdce
